Jak vypadá svět po 11. září

    V dnešní době globálně horko i studeno poválečné můžeme sledovat opět určité globální jevy. To společné s těmi předcházejícími dobami je opět nezbytnost bát se nějakého nepřítele. Byť uměle vyrobeného, není-li někde po ruce skutečný. Kupodivu není možné se nikoho nebát - pořádek prý musí být. Existuje jistá úměrná závislost: čím více se plebejstvo vystraší, tím lépe se onen kýžený pořádek legislativě i globálním pečovatelským silám daří zajistit, lhostejno v které zeměpisné šířce. Svět po 11. září prý už nemůže být stejný jako před ním, papouškují hbitě ti, co pochopili tíži doby.


    Každá doba si však prý žádá oběti, jak praví osvícení průkopníci zářných humanistických myšlenek, přičemž země je podle nich zřejmě nehodna nést nositele těchto genialit. Bylo by jistě velmi ceněno, kdyby se odporoučeli třeba na Mars. Jenže tam se těžko někdo šikanuje, zneužívá anebo vůbec opanovává.  A tak jsou pořád ještě ve svých přízemních papučích. Povšimněme si historicky, jak je jejich kampaň vždy masově přijímána. Nenadarmo se říká: mrtvé ryby vždycky plavou s proudem.

Specifickou záležitostí výdobytků moderní demokratické společnosti je deklarovaná hypertrofie rozličně kodifikovaných práv a svobod. Kouřovou clonu lze vyrábět lehce.
 Žádný kodex nebo právní kultura, co jich vůbec kde je, nezná pojmy morálka, etika, spravedlnost, pravda. Jistě, jsou takové okleštěné výsměšky, jako třeba nápis na standartě: Pravda vítězí.  Původně mělo být: Pravda Boží vítězí.

Všimněme si dvou, podle potřeby nafukovacích a zase smrštitelných pojmů, - svoboda volby a právo na život - jak jsou naplňovány v praxi.
Jistě s "oprávněným pohrdáním" je hleděno na demokratickou Spartu a jejich sociální darwinismus při výběru budoucích členů úspěšné společnosti, anebo hitlerovskou mašinérii, která zavedla kulturu potratového průmyslu. Opravdu se jimi tak pohrdá, anebo jsou tajnými vzory vojevůdců v tažení za stádním postmoderním lidstvím?

Nepřítel-vykonavatel kupodivu v tomto případě není někdo nevypočitatelně cizí, jako je tomu u mediálního terorismu, nýbrž každý, kdo nechává vraždit svoje dosud nenarozené děti, anebo tyto vraždy schvaluje.

Medializovaný terorismus, jenž je účelovým nástrojem k prosazení okleštěnosti některých nepohodlných avšak již dříve deklarovaných práv a svobod, zdaleka  nemá tolik obětí, které se nemohou bránit, jako ona deklarovaná svoboda volby a "právo" na život. Tolik vypocený globální terorismus je počtem svých obětí totálně zanedbatelný vůči utajené, chladnokrevné rutině zabíjení dosud nenarozených. Vraždící potratový průmysl je státem kodifikovaný a financovaný, využívající služebnou a zvrhlou medicínskou a právnickou elitu. Trvá desítky roků v měřítku minimálně jednoho okresního města každoročně jen v Česku. Pochopitelně nejde o prodělek, ale o velmi výnosný zisk každého státu z obchodu s embrii za účelem "výzkumu",  výroby kosmetických preparátů, pěstování implantátů, aj. Položka "aj." třeba pro případ Číny tvoří místní kulinářskou specialitu.
 Jedná se tedy o cílený a systematický státní teror proti vlastním potenciálním občanům, nemohoucím se bránit z principu, alibisticky a pokrytecky schovávající se za  "svobodnou"  volbu ženy, jíž zároveň zajišťuje hyenistický zisk nezávislosti, kariérismu a vyšší sociální úrovně na úkor existence někoho jiného. Kdepak jsou úspěšní advokáti práva na život?
Bezpochyby jde o lví podíl morálně a duchovně zdevastované většiny. Nesporně přiléhavý důkaz stavu.

  Nejspíš si otrlý čtenář myslí: No a co má být - dělají to všichni a nikdo není postižitelný?
Mýlíš se člověče na úkor sebe samotného.
Přijde chvíle, kdy jeden každý bude postaven Bohem před soud sám za sebe, pakliže pohrdne milostí.
Vytrvale se směješ Bohu a Bibli? Tedy očekávej totálně spravedlivý soud bez milosti, protože jedinečnou nabídkou a příležitostí jsi pohrdl a věčně tak promarnil jakoukoli možnost naděje na lepší změnu. Ano, i to bude patřit mezi tvoje věčné výčitky v pekle.